V pátek 18. září 2026 jsme se společně s žákyněmi naší školy zúčastnili slavnostního předávání literárních cen, které pořádala organizace SIG literární tvorba  pod záštitou Mensy ČR. Celá akce se uskutečnila v příjemném prostředí pražské Café AdAstra a nabídla nejen ocenění talentovaných mladých autorů, ale také pestrý kulturní program.

Součástí slavnostního odpoledne bylo hudební vystoupení Anny Amelie Keltnerové, která svým nádherným hlasem všechny přítomné opravdu ohromila. Atmosféru akce obohatilo také recitování vítězných literárních textů samotnými autory.

Velkou radost nám udělalo také ocenění našich žákyň Valerie Popelářové (9. A) a Karolíny Kdolské (9. C), které naši školu na slavnostním předávání reprezentovaly. Obě si kromě ocenění odnesly také knihu obsahující všechny vítězné literární texty. A právě to je pro nás obzvlášť významné, naši žáci se díky svým textům stali spoluautory této knihy.

Poděkování proto patří nejen Valerii Popelářové a Karolíně Kdolské za skvělou reprezentaci školy, ale také všem žákům, kteří se do literární soutěže zapojili, věnovali svůj čas psaní a nebáli se svou tvorbu sdílet. Děkujeme také těm, kteří přišli své spolužáky podpořit a slavnostního odpoledne se zúčastnili jako diváci.

Za vyučující Bc. Tereza Velasová

Karolína Kdolská 

Úsměv

Až uvidím polární záři, která snaží se vzkvést,
až uvidím záři, která tvoří úsměv na mé tváři.
Až uvidím záři, která potichu šeptá si, a potají kouzlí
úsměv na tváři.

Můj úsměv je veden za polární září,
která v tichu zpívá si. Věřím, že polární zář
je můj osud, který duše naše vede dohromady.
A já v tichu přemýšlím dosud, jestli je to osud.

Když otevře ti oči a svět se pootočí,
slyším  to, co jiní neslyší, vidím záři a
polibek, který přistál na mé tváři.
Ach polární záře, půvabná polární záře ty asi nic nevíš o kráse.

On drží mě za zmrzlou ruku, nebojí se dalšího kroku,
a v tu chvíli šeptá mi do tváře
jsi moje polární záře.
Teď už vím, že záře, která oblíká se vstříc a
osud ve tmě spící na řasách ležící
umírá v tichu polární záře.

Valerie Popelářová

Úplněk

Ticho v nočním městě
je tak strašně vzácné,
ale když už nastane
je nesmírně krásné.

Ráda vstoupím do tmy
a ticho vstřebám do sebe,
jdu nočními světly
a dívám se na nebe.

Dnes je zrovna úplněk
a přenádherně září,
vdechnu noční vánek,
který se vznáší.

Chtěla bych tak zůstat navždy
v nočním tichu klidném,
procházet se mezi světly
a s úplňkem čirém.