• V první řadě je důležité si uvědomit, že reakce na tuto traumatickou událost mohou být velmi různé a všechny jsou naprosto v pořádku a pochopitelné. Někdo bude cítit smutek, bolest, zlost, bezmoc, někdo bude apatický atd., u někoho nebude zjevná vůbec žádná reakce. Každá reakce je normální a neměli bychom ji nijak hodnotit. Přijměte emoce dětí a ujistěte je, že na to, co cítí, mají právo a že o tom mohou mluvit s vámi, případně kontaktujte odbornou krizovou pomoc.
• Ujistěte děti, že jsou v bezpečí a připomeňte jim, že vy i ostatní dospělí jste zde, abyste je chránili. Zdůrazněte, že školy jsou obecně velmi bezpečné a že takováto událost se stává velmi výjimečně.
• Udělejte si na své děti čas, buďte s nimi v kontaktu. Spíš, než vysvětlovat, stojí za to tam pro ně být. Trpělivě odpovídejte na jejich otázky, pokud je mají. Všímejte si, jak na situaci reagují a co v tu chvíli nejvíce potřebují. 
• Přizpůsobte svá vysvětlení věku dětí. Děti na prvním stupni potřebují stručné, jednoduché informace, které jsou vyváženy ujištěním, že jsou v bezpečí.
• Sledujte emoční stav dětí. Některé děti se vyjadřují slovně, jiné změnou chování, (ne)chuti k jídlu či spánku. Děti také mohou zrcadlit úzkost, napětí a strach, které prožívají dospělí. Můžeme jim vysvětlit, že také prožíváme strach, ale jsme tu pro ně.
• Omezte přístup k médiím, TV, sítím. Zkontrolujte, k čemu mají děti přístup na telefonech. Omezte i rozhovory s dalšími dospělými před dětmi. Pro někoho mohou být některé fotografie, videa a informace příliš emočně zatěžující. Nepodporujte šíření neověřených informací.
• Co nejvíce eliminujte informace o útočníkovi, nesdílejte jeho profil, informace o motivu, způsobu provedení atd. a dohlédněte na to, aby se tím nezabývaly ani vaše děti. Pozornost by měla být věnována spíše obětem, než pachateli. Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že pokud je kladen příliš velký důraz na útočníka, může to vést k jeho adoraci a nápodobě. Nebudeme tedy s mluvit o motivu, profilu, způsobu provedení atd. Na případné dotazy odpovězte co možná nejstručněji, např. že nikdo neví, proč to udělal.
• Zkuste co nejvíce zachovat běžnou denní rutinu. Dodržování pravidelného rytmu a činností je uklidňující a pomáhá zotavit se z traumatické události. Dopřejte sobě i dětem dostatek odpočinku a věnujte se společně tomu, co vás baví a dělá vám radost.
• Opečujte také sebe a své emoce, abyste zde mohli být pro své děti.

Kontakty, kam je také možné se obrátit v případě potřeby první psychické pomoci:
☎ Pro děti, mladistvé a studující do 26 let: Linka bezpečí 116 111 (anonymně, zdarma, nonstop) e-mail, chat https://www.linkabezpeci.cz/pomoc☎ Linka důvěry Dětského krizového centra 241 484 149 nebo 777 715 215, chat

☎ Pro rodiče 606 021 021 (po-čt 9-21h, pá 9-17h) https://www.rodicovskalinka.cz/pomoc

☎ Linka pro rodinu a školu 116 000

☎ Pro dospělé od 18 let: Linka první psychické pomoci 116 123, chat

☎ Pražská linka důvěry: 222 580 697

☎ Krizová linka In IUSTITIA: 773 177 636                                                 

☎ Krizové linky Dům tří přání: 607 199 291, 606 056 200
Ve škole je dětem k dispozici školní psycholožka Mgr. Kateřina Tesařová, na kterou se děti mohou také kdykoliv obrátit. Pokud byste chtěli pro své dítě domluvit konzultaci, obracejte se na email katerina.tesarova@5zs-pb.cz.